Jan Rotbauer srdečně
přeje všem návštěvníkům těchto stránek hodně zdraví,
radosti a pohody do nového roku!
Děkuji Vám za Vaši dosavadní přízeň a
doufám, že rok 2009 přinese ve všech důležitých směrech jen
samá zlepšení!
Autorem novoročenky vlevo (tištěný,
ručně kolorovaný dřevoryt) je můj otec Jaroslav Rotbauer
(*1929), malíř a grafik žijící a tvořící v Praze.
- Slovensko přešlo
o půlnoci 31. 12. 2008 bez větších problémů z koruny na euro
Slovensko 1. ledna 2009 zavedlo jednotnou evropskou měnu, která vystřídala
slovenskou korunu, a stalo se tak 16. členem eurozóny. Lidé si na euro postupně zvykají, korunovou hotovost si mohli na Nový rok vyměnit za novou měnu
- netradičně - i přímo v pobočkách bank, které byly kvůli tomu
mimořádně otevřeny. Mnoho lidí tak první den roku 2009 strávilo v práci, protože zavedení
evropské měny si vyžádalo úpravu mnohých systémů. Bankomaty, platební terminály a
kreditní i debitní karty přešly v nočních hodinách na novou měnu a dopoledne již fungovaly jako v běžných dnech. Výběr eur z bankomatu si
před kamerami novinářů vyzkoušeli krátce po půlnoci i slovenský
premiér Robert Fico a guvernér centrální banky NBS Ivan Šramko. Obchodníci
na Slovensku budou v prvních 16 dnech nového roku přijímat ještě
i slovenské koruny. Pokud lidem slovenská měna v peněženkách či domácnostech zůstane
i po této lhůtě, mohou si ji vyměnit v komerčních bankách či NBS.
- Loučení
s rokem 2008 a vítání roku nového svedlo dohromady početné skupiny
krajanů v řadě kanadských měst
Tradiční silvestrovskou zábavu uspořádala kupříkladu
pobočka Českého a slovenského sdružení v ontarijském městě
London, pod vedením Josefa Máry. Jeho žena Růžena Márová se společně s M. Malcovou, A. Faltýnkem, L. Kučerovou a M. Chládkovou postarali o zdárnou organizaci gala-večera: zajistili kapelu – bratři Ďuri a Digby Dobřanští – a dále tombolu, jejímiž
sponzory byli sami členové sdružení. Rezervovali také sál, dojednali přijatelné ceny noclehu s vedením hotelu Ramada Inn,
kde se slavnost konala, a konečně sestavili i chutný banketní jídelníček. To vše se jim vydařilo, a tak zbytek úspěchu
veselice ležel už v rukou samotných účastníků. A o zábavu skutečně nebyla nouze: tančilo se, jedlo a pilo, nechyběl smích a o půlnoci polibky k novoročnímu přípitku šampaňským. Krásným
dárkem všem přítomným byl filmový záznam pozdravů pražských umělců, kteří naši komunitu v minulosti navštívili: Karla Štědrého, Uršuly Klukové, Jaroslava Duška, Josefa Dvořáka, z Divadla Ypsilon
pak Martina Dejdara, Jiřího Lábuse a Jiřího Jiráně a též populárních zpěváků Milana Drobného, Yvetty Simonové, Ivana Mládka, Karla Gotta, Marie Rottrové a Hany Zagorové. Autory videozáznamu byli manželé Márovi.
A tak se nad ránem všichni rozcházeli do Nového roku s pocitem
radosti z přátelského setkání, z dobré zábavy a jistě si
odnášeli četná kladná předsevzetí do roku 2009.
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ VĚRY KOHOUTOVÉ NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
- "Ešte
jeden vianočný darček!" ... již šestý
večer cyklu Hudobno-poetické skvosty režisérky
Olgy Turok
Nedlouho po úspěšném pořadu Interview s Eugenom Suchoňom přidala
autorka Olga Turok vděčným torontským divákům ještě
jeden hudebně-dramatický pořad, tentokrát věnový vánočnímu svátečnímu rozjímání.
Tématu naprosto přesně odpovídala i atmosféra v hale kostela sv. Václava v neděli 28.
prosince 2008. Umělci ze sebe vydali to nejlepší, což diváci dlouhým
potleskem náležitě ocenili. Účinkovali Milan Brunner, Marta Laurincová, Ester Landreville, Eva a Lee Žilovi,
Petr Weinwurm, Bohdan Turok, Gene a Zita van Oosten, Jarek Číhal, Julinka,
Barunka a Elinka Fryntovy, Eva Řeháková a Ján Banko.
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ VĚRY KOHOUTOVÉ NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
- Tradiční
vypouštění kapra do jezera Ontaria na Štědrý den se i letos
konalo nedaleko torontského Masaryktownu
Počasí se sice zrovna na Štědrý den pokazilo - teplota
vystoupila až na +6 stupňů Celsia, padla mlha a místy nepříjemně
mrholilo - ale ani nepřízeň živlů nemohla odradit skupinku
masaryktownských "starousedlíků" od dodržení milé každoroční
tradice: Vyzbrojeni termoskami s grogem (obsahujícím nefalšovaný
český "tuzemský" rum), svařeným vínem a domácím vánočním
cukrovím vypravili se na nehostinný břeh jezera v oblasti
Scarborough Bluffs. Tam pak za halasného zpěvu koled vypustili k tomu
účelu speciálně zakoupeného kapra z místního čínského
supermarketu. Kapr, chudák, sice zpočátku vypadal, že mu bylo lépe
v čínském řeznictví, když jeho bezvládným tělem zmítaly
kalné ontarijské vlny prosycené ledovou tříští, ale pak přítomným
krajanům (usměrňujícím jej z ledového břehu
dlouhým bidlem) zmizel z dohledu. Doufejme, že už si plně užívá
nově nabyté svobody. Nechť je mu Ontario lehké. Koukněte
se na video
jednoho z účastníků akce, Karla Větrovského.
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ JANA ROTBAUERA NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
Pěknou fotoreportáž z akce zachytil taky Martin Rejzek - ta je zase k vidění TADY.
-
Čeští
hokejoví junioři prohráli 23. 12. 2008 v ontarijském
Bramptonu exhibiční zápas s týmem Švédska 1:5
Mladí čeští hokejisté,
kteří do kanadského Ontaria přicestovali na juniorké mistrovství
světa 2008, se ihned po příjezdu dali do trénování. Fotoreportáž
Věry Kohoutové z jejich tréninku naleznete kliknutím ZDE.
To bylo v úterý 16. prosince na hokejovém stadionu Battalion v Bramptonu u Toronta. Tréninku byli přítomni též manažer Petr Misek, hlavní trenér Marek Sýkora a další
činitelé.
Bohužel,
o týden později, když došlo na vlastní měření sil s juniory
ze Švédska, ukázalo se, že Švédové jsou lepší – Češi prohráli
5:1. Nejlepším hráčem českého mužstva byl vyhlášen Ondřej
Roman. Cenu mu společně předali generální konzul ČR
Richard Krpač a Susan Fennell, starostka Bramptonu. MS juniorů
probíhá v době od 26. 12. 2008 do 5. 1. 2009 v
Ottawě. Držíme palce!
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ VĚRY KOHOUTOVÉ Z UTKÁNÍ JUNIORŮ ČR A ŠVÉDSKA NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
- Kniha,
kterou byste si neměli nechat ujít: Jiří Traxler - Já nic, já
muzikant ... na penzi
 Jiří Traxler (nar. 1912, Tábor),
klavírista, hudební skladatel, textař a aranžér, slavná osobnost krásného
období třicátých let první republiky, nyní žijící v Edmontonu. Během
let své slavné hudební kariéry v Československu napsal a nahrál
spoustu písní, z nichž některé se staly opravdovými šlágry a
jsou známé a hrané dodnes – například písně Bloudění
v rytmu, Jedu nocí nebo Hádej, hádej. Jako autor,
aranžér a textař spolupracoval Jiří Traxler s Jaroslavem
Ježkem, s R. A. Dvorským a dalšími osobnostmi tehdejší
doby. Psal hudbu nejen pro divadlo a pro muzikály, ale i pro film -
například pro dodnes známý slavný film Eva tropí hlouposti s Natašou
Gollovou a Oldřichem Novým v hlavních rolích (režie Martin
Frič). Jeho hudba zazněla také v mnohem pozdější, slavné
Svěrákově Obecné škole. Po roce 1948 odešel Jiří
Traxler z Československa.
Na literárním poli na sebe upozornil nejen spoustou písňových
textů, ale i autobiografickou knihou Já nic, já muzikant,
vydanou v roce 1980 v torontském nakladatelství Sixty-Eight
Publishers Zdeny a Josefa Škvoreckých.
Nyní, ve věku 96 let, vydal Jiří Traxler další knihu pod názvem
Já nic, já muzikant ... na penzi. Jde o směs jeho prózy
a poezie zahrnující jak témata vážná, tak témata nevážná, vyprávěná
s nenapodobitelným humorem, nadhledem a krásnou češtinou, kterou nijak
nepokazil autorův dlouhý pobyt v zahraničí. Díky stylu, vznešenosti
a nádechu poetičnosti je čtení Traxlerovy nové knihy požitkem,
který v dnešní době rozhodně není běžný.
Novinář Petr Adler (žijící a působící v Edmontonu)
napsal ke knize úvod, který byl zveřejněn na internetovém deníku
Neviditelný
pes. Tamtéž byly pak zveřejněny ještě
další dvě povídky J. Traxlera: Potíže
s očistou a tak a O Růžence,
Alfrédovi a příslovích. ... Knihu
Já nic, já muzikant ... na
penzi je možno v Kanadě objednat
ZDE.
- Poděkování za rok, který
byl
Josef
Čermák Ne všecko, co se v roce 2008 stalo, si zaslouží poděkování. Nikdo – kromě ideologických nebo náboženských pomatenců – nemůže cítit nic než odpor a hanbu tváří v tvář zvrhlosti bombajských teroristů, vyvražďování etnických skupin v půl tuctu afrických států, hladovění milionů dětí. Těžko děkovat za uragány, povodně a zemětřesení nebo za smrt milovaných lidí ...
Celý článek ZDE.
- Přední
slovenský dramatik bude mít 9. 1. 2009 premiéru na scéně
Torontského slovenského divadla
Viliam Klimáček, původně vystudovaný lékař, který obor opustil, aby se věnoval literatuře a dramatickému umění, patří dnes k nejznámějším osobnostem slovenské a konečně i české divadelní a literární scény. Přímo na něj se obrátila torontská manželská režisérská dvojice Valika a Dušan Tóthovi, zda by
pro jejich soubor nenapsal hru na téma 40. výročí obsazení Československa spojeneckými vojsky v roce
1968. Klimáčkovi se ta myšlenka zamlouvala. Ostatně, zabýval se jí sám už dost
dlouho předtím, neboť k tomu měl osobní důvody – vyrovnat se s emigrací svého vlastního bratra. A tak padesátiletý slovenský dramatik přicestoval do Toronta,
aby zde vyslechl četná vyprávění autentických životních příběhů československých emigrantů žijících v Kanadě. Na tomto základě pak vzniklo dokumentární drama s názvem
Horúce leto 68, které v současné době nacvičuje
Torontské slovenské
divadlo. Na přípravě inscenace se podílejí krajanům dobře známí herci, z nichž většina se divadelnictví věnuje z čirého osobního nadšení: Zuzana Znášiková, Milan a Zdenka Darulovi, Jurek Jonáš, Hana a Helenka Moise (matka s dcerou), Roman Kozák, Ivan Rázl či Eva Rysová, profesionální herečka z bratislavské Nové scény, která bude v Torontu hostovat. Nevšední režijní zpracování hry manžely Tóthovými,
jakož i slibné herecké výkony - soudě podle zkoušky souboru
konané 1. 12. - slibují nabídnout divákům vskutku nezapomenutelný zážitek. Určitě si
Horúce leto 68 nenechte ujít.
Představení se koná ve Fairview Theatre, Toronto Public Library, 35
Fairview Mall Drive, North York (Toronto). Vstupné: $20. Vstupenky je možno
objednat telefonicky na č. 416-221-0882 anebo e-mailem.
Pozvánka je k vidění ZDE.
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ ZE ZKOUŠKY SOUBORU NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
- Hudobno-poetické
skvosty byly tentokrát o předním slovenském hudebním skladateli Eugenu Suchoňovi
Již páté pokračování
volného hudebně-poetického dramatického cyklu se konalo v neděli 14. prosince
2008 odpoledne v hale kostela sv. Václava v Torontu. Režisérka, scenáristka a dramaturgyně Oľga Turok vycházela
tentokrát ze životopisné knihy Danici Štilichové-Suchoňové, kterou jí nabídl k přečtení Richard Štilicha,
vnuk skladatele Eugena Suchoně. A tak vzniklo dílo, které bylo v podobě malé divadelní formy
citlivě sestaveno z rozhovorů, scének ze skladatelova života
a živě hraných hudebních ukázek, jež tvořily průřez
umělcovou celoživotní tvorbou. V pořadu účinkovali
Katka Homolová, Jarek Číhal, Marka Rajná, Pavel Džačko, Roman Vrba,
Eva Slatkovská, Lea Žilová, Z. van Oosten, v hudební části pak Marta
Laurincová, Milan Brunner, Miro Letko, Richard Štilica a Janusz Borowjec.
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
- Letošní
předvánoční trh Masarykova ústavu byl hojně navštíven,
nabídka zboží byla oproti loňsku poněkud chudší
V neděli 14. 12.
rozbalilo své prodejní stánky v restauraci Praha na torontském
Masaryktownu celkem12 prodejců.
K dostání byly již tradičně potraviny a cukrovinky dovezené
z ČR, české knihy, velký výběr českých a slovenských
filmů na DVD, dřevěné hračky, keramické formy na pečení,
bižuterie a vánoční dekorace, domácí vánoční i jiné pečivo
a v neposlední řadě i výběr tradičních domácích
uzenin a slovenských salašnických sýrů. Proud dobře naladěných
krajanů se nezastavil od deseti hodin ráno až do pozdního odpoledne.
Jídelní část restaurace Praha byla kolem poledne doslova na prasknutí.
Na řízcích s bramborovým salátem, mimořádně zdařilém
špenátu s bramborovým knedlíkem a vepřovými vrabci či na
segedínském guláši si pochutnalo přes 120 hostí. (Celkový počet
návštěvníků trhu bude však ještě vyšší, neboť ne
všichni nakupující v restauraci poobědvali.)
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
- V torontské
restauraci Praha se v pátek 12. 12. 2008 konal vánoční
večer Masarykova ústavu
Vánoční večírek v restauraci Praha, který Masarykův ústav již tradičně připravuje pro své členy a příznivce, se
letos konal v pátek 12. 12. za účasti 76 krajanů. Po uvítání předsedou Masarykova ústavu Robertem Tmejem si všichni pochutnali na vynikající smažené rybě a dobře připraveném drůbežím mase s bramborovým salátem a opékanými brambory. Vánoční večeři korunoval velice chutný a nádherně vypadající dezert. Autory hostiny byly členky kuchařského týmu restaurace Praha pod vedením
šéfkuchařky Broni Větrovské. O program se postarala místopředsedkyně MÚ Dagmar Vavrušová ve spolupráci s Bohdanem Zatovkaňukem. Ten, z pozice pianisty a člověka, který nemá k legraci daleko, vytvořil atmosféru spíše silvestrovskou nežli vánoční. Nakonec se ale vše vrátilo do svých kolejí a přítomní si v podání Věry Kohoutové mohli
poslechnout nádhernou češtinu Jana Nerudy v jeho Štědrovečerní romanci a dále
fejeton Ludvíka Vaculíka, jenž si v něm povídá s Ježíškem o dárcích.
Skutečným vánočním překvapením bylo pak vystoupení skupiny slovenských recitátorek a zpěvaček – Táni Pastorové a jejích dcerušek Janety a Daniely, Zuzky Matejkovičové, Vlasty Babiakové a její dcerky Bibiany. Sál se rozezvučel měkkou slovenštinou, ke které se mnozí hosté záhy
spontánně přidávali. Poděkování za obětavou práci pro Masarykův ústav se dostalo manželům Ivě a Frankovi Ječmenovým, kteří obdrželi i malou pozornost, z níž měli
viditelnou radost. Následovala tombola a večer pak dozníval ještě dlouho melodiemi tradičních českých a slovenských vánočních koled, které svorně zpívali všichni účastníci večera bez rozdílu.
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
- V České
republice se zvedá vlna odporu proti sílícímu vlivu komunistů
Více než 18 000 podpisů shromáždili za měsíc pod peticí Na komunisty si zvykat
nechceme její organizátoři. Informovala o tom ČTK. Podrobnosti se
dočtete v našem denním zpravodajství ze staré vlasti Czech
News (< klikněte na podtržené nebo na stejnojmennou záložku
vlevo).
-
Nový
velvyslanec ČR v Kanadě navštívil Toronto a Masaryktown
Ve čtvrtek 11. 12. 2008
v odpoledních hodinách zavítal nový český velvyslanec Karel
Žebrakovský poprvé do Toronta. Jeho první kroky, v doprovodu
torontského generálního konzula Richarda Krpače, vedly na
Masaryktown, kde na něj již čekali zástupci krajanských médií
a za Masarykův ústav jeho bývalá předsedkyně Alena Kottová
a dále členové ředitelské rady MÚ Dagmar Vavrušová a
Frank Ječmen. Velvyslanec Žebrakovský nejprve položil kytici u pomníku
obětem komunismu a poté se v restauraci Praha zahřál skleničkou
VIP grogu (připraveného z nefalšovaného českého rumu). Během
příjemného neformálního posezení zodpověděl velvyslanec
několik otázek, které mu společně pokládali Markéta Slepčíková
pro krajanské televizní vysílání Nová vize, Jan Rotbauer pro CanadianCzech.com
a rovněž kandidátka na pozici redaktorky čtrnáctideníku Nový
domov Soňa Metcalfe-Šachová. Velvyslanec Karel Žebrakovský pak
odjel s konzulem Krpačem na torontský Generální konzulát ČR,
kde následovalo oficiální setkání s asi šedesátkou krajanů
a zástupců krajanských sdružení z Toronta a přilehlých
oblastí.
Poslechněte
si zmíněný rozhovor M. Slepčíkové a J. Rotbauera s velvyslancem
Žebrakovským - klikněte ZDE.
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
-
O první
prosincové neděli zavládlo na torontském Masaryktownu Předvánoční
naladění
V neděli
7. 12. 2008 v podvečer se v restauraci Praha v torontské
čtvrti Scarborough sešlo asi 70-80 krajanů, aby si poslechli koncert skupiny Muzika na
rohu a při tom si pochutnali na vyhlášených specialitách československé
kuchyně...
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
Poslechněte
si rozhovor s vedoucím hráčem skupiny, kytaristou a zpěvákem
Jirkou
Grosmanem a dále s hostujícími hudebníky, kterými byli
saxofonista Braxton
Hicks a bubeník Chris
Lamont. Rovněž si nenechte ujít hudební ukázky: část
koledy Tichá
noc a evergreenu Pramínek
vlasů, který zpívá klávesista skupiny Josef Musil. Zpěvačkami
skupiny jsou Marie Fraňková (vlevo) a Lenka Nováková.
-
Mikuláš,
anděl a čert rozdávali dárky v přeplněné
restauraci Praha na torontském Masaryktownu
V sobotu
6. 12. 2008 po poledni se v české restauraci ve Scarborough sešlo asi
80 osob - rodičů, prarodičů a dětí. Masarykův
ústav (MÚ) zde pro ně uspořádal tradiční mikulášské
odpoledne, během nějž Mikuláš (Petr Kohout, člen ředitelské
rady MÚ) a anděl (Zuzana Vavrušová dcera Dagmar Vavrušové, členky
ředitelské rady MÚ) rozdávali dětem dárky přinesené rodiči.
Každé dítko obdrželo navíc též čokoládu věnovanou
Masarykovým ústavem. O organizaci akce se za MÚ postarali manželé Iva a
Frank Ječmenovi. Personál restaurace Praha musel místy prokazovat
doslova akrobatické nadání - prokličkovat s řízky, vepřovou
pečení a sklenicemi plzeňského mezi desítkami poskakujících
či lezoucích dětí nebylo vůbec lehké...
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
-
Otec
Josef Vojtěch Šach byl 30. 11. 2008 povýšen na papežského
preláta za své celoživotní zásluhy
Otec Josef Vojtěch
Šach po dlouhá léta obětavě sloužil krajanům v Kanadě.
Tento baťovec a člen Sokola přeplaval krátce po komunistickém
puči v únoru 1948 v Československu řeku Dyji a poté
následovaly v jeho životě roky emigrantských peripetií. Ty
završil Josef Šach ve svém zralém věku potřebou věnovat
se kněžství a službě lidem. Dnes jej ontarijští krajané znají
především jako správce české farnosti sv. Vojtěcha
v Burlingtonu, kde slouží od roku 1964. V neděli 30. listopadu
2008 mu na slavnostní mši svaté v kostele sv. Václava
v Torontu předal biskup Petr Esterka (na snímku vlevo) papežský dekret, jímž byl
Rev. J. V. Šach jmenován papežským prelátem. (Na snímku
dále vidíme Preláta J. V. Šacha, uprostřed, po jeho levici
Rev. Libora Švorčíka a dvě mladé gratulantky.)
Více se o Prel. Josefu Vojtěchu Šachovi dočtete
v příspěvku Ladislava Křivánka ZDE.
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
-
Slovenský
evangelický sbor pořádal v torontském kostele sv. Pavla v sobotu 29. 11. 2008 předvánoční
bazar s tombolou
O průběhu
a (masité) náplni akce nejlépe vypovídají snímky, které pořídili
Rev. Laco Kozák a další přítomní...
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ SPUSTÍTE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
-
Vynikající jazzový trumpetista
československého původu Laco Deczi žijící v New Yorku
zavítal do Toronta
Jiří
Grosman
Laco
Deczi je fenomén:
trumpetista, skladatel, aranžér,
malíř, humorista a kronikář. Laco je to, čemu se v angličtině
výstižně říká man for all seasons. Když
jsem mu poprvé volal do New Yorku na doporučení společného známého
Libora Meistera, trochu jsem se ostýchal. Lacovo elpíčko Sentimentálna trubka
mi leželo na stole – právě jsem si ho digitalizoval a uložil do počítače
– a měl jsem pocit, že bych nejspíš neměl Mistra obtěžovat.
Vedle jak ta jedle. Laco zvedl telefon, okamžitě mi nakázal, že si
musíme tykat, řekl, že hrozně rád si s mou maličkostí
přijede do Toronta zahrát a zbytek rozhovoru už pak byl zaplaven jeho
svéráznými průpovídkami a humorem. Když jsem položil sluchátko,
měl jsem dojem, že jsem si pokecal se starým známým.
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ J. ROTBAUERA SPUSTÍTE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
 Proč
jsem se původně ostýchal Lacovi volat? Zde jsou základní fakta:
Laco Deczi byl v Československu všeobecně považován za
nejlepšího jazzového trumpetistu v republice. Pracoval dlouhou dobu
s TOČRem (Tanečním orchestrem Čs. rozhlasu), nahrál
nesčetné desky, doprovázel Karla Gotta a všechny ostatní populární
zpěváky té doby, psal hudbu pro film a televizi a po útěku do
Ameriky skoro okamžitě hrál se špičkovými muzikanty newyorkské
scény. Koncertoval s Alvinem Jonsem (bicí), Billem Watrousem (trombón),
Davem Wecklem (bicí) a spoustou jiných kapacit jazzového světa. I když
nejsem nemístně skromný, nemyslím si, že by se mé vlastní úspěchy
a výkony daly s Lacovými v jeden den srovnat. Proto se mi potily
ruce, když jsem jeho číslo vytáčel.
Dnes,
po odehrání dvou úspěšných koncertů v Torontu, mohu
říct, že Laco je můj dobrý kamarád. Mimo jeho hraní, které
dodnes nemá chybu, přestože Laco nedávno oslavil sedmdesátku,
obdivuji jeho životnost a hlavně humor. Když jsem ho vezl po nedělním
koncertu zpět na letiště do Buffala, Laco byl ve výtečné náladě
a sypaly se z něj historky a fóry jeden za druhým. Skoro jsem smíchy
neudržel volant, což za daných okolností – venku byl šílený vichr a
kombinace deště a sněhu – mohlo být osudné. Volant jsem
nakonec udržel, ale když jsme dorazili do Buffala, letěl jsem hned na
WC; Lacův humor měl tvrdý dopad na můj močový měchýř.
Těm, kdo se o tom „skutečném“ Lacovi Deczim chtějí
dovědět víc, doporučuji knihu Jiřího Šebánka Na
plný plyn. Kniha je bohužel všude rozebrána, ale ještě se dá
sehnat v antikvariátech.
Torontským
koncertům pomohl fakt, že se mi na oba podařilo sehnat zdejší
špičkové muzikanty. V sobotu s námi hráli Henry Heillig
na kontrabas a Dave McDougall na bicí – oba dva ostřílení studioví
i koncertní muzikanti. Laco byl na výsost spokojen. V neděli
to bylo možná ještě lepší, protože mimo kontrabasisty Gordona
Mowata a bubeníka Chrise Lamonta se k nám přidružil
tenor-saxofonista Braxton Hicks, podle mého názoru dnes jeden ze tří
špičkových saxofonistů v Torontě. Jelikož je
Braxtonovi pouhých třicet let, vidím jeho budoucnost nikoliv jako
jednoho ze tří nejlepších, ale spíš jako kanadské jedničky.
Laco byl unesen Braxtonovou technikou a improvizační schopností. A to
už je co říct, protože Laco už hrál s nějakými PÁNY
muzikanty.
Laco
má stále za lubem nějaká nová hudební dobrodružství. Momentálně
plánujeme nahrát CD jazzových balad. Já budu hrát na klasickou kytaru a
zpívat a Laco dodá sóla na trumpetu. Způsob nahrávání bude skutečně
patřit do 21. století: já nahraji kytaru a zpěv v Torontu,
hrubou nahrávku pošlu Lacovi buď po internetu nebo na cédéčku
poštou do New Yorku, kde on přidá svůj part a disk smíchá a
nakonec ho vydá. Pak bychom se vydali na nějaké mini-turné. Ovšem
jelikož Laco nikdy nic nedělá v malém, tuším, že se k nám
přidá i jeho syn Vajco na bicí a celá jeho jazzová
„rodina“ z New Yorku.
Laco
je svéráz a přímý, skvělý člověk. Doufám, že mezi
námi pobude ještě nějakou dekádu a že se nám spolu ve zdraví
podaří zahrát mnoho dalších koncertů.
Poslechněte si
též rozhovor s Lacem Deczim natočený po sobotním
koncertu (29. 11. 2008) na Masaryktownu - klikněte ZDE
(= soubor ve formátu MP3 o velikosti
asi 4 MB).
Jiří
Grosman
V pátek 21. listopadu 2008 proběhl již třetí koncert
Swing into Christmas v produkci Jiřího Grosmana a tančení skupiny MMM pod vedením Eriky Vieznerové. Tento rok byl program skutečně pestrý a byl dokonce obohacen i nečekanou návštěvou Mikuláše
(Aleš Březina) – což pochopitelně udělalo obrovský dojem na nejmladší členy publika.
Program sestával ze dvou hlavních částí. V první polovině vystoupila taneční skupina MMM, která provedla čtyři vkusně choreograficky zpracované kousky, jednímž z nich byl tanec na téma Santa, Baby, při kterém dámy svůdně tancovaly kolem Mikuláše. Jestli se Mikuláš rděl, nebylo možno poznat pod hustým bílým plnovousem a v září barevných reflektorů. Další taneční kousek byl na téma afrických Vánoc; dámy půvabně kroužily po jevišti v afrických hávech s pletenými košíky v rukou.
Tance byly prolnuty vystoupením zpěvačky Lily Cheng. Lily, narozená v Kanadě, ale dlouho působící v Taiwanu, se vrátila do Toronta před rokem a zahájila svou pěveckou a písničkářskou kariéru. V Taiwanu měla známou kapelu, vydala cédéčko a vystupovala v prestižních klubech – zde ovšem musí začínat od píky. Lily skládá a zpívá melodické balady, některé částečně čínsky a částečně anglicky. Na představení předvedla tři své skladby, které – spolu s jejím něžným vzhledem a profesionálním vystupováním – sklidily u obecenstva obrovský úspěch. Na stránkách
www.lilyc.com se o této mladé a talentované zpěvačce dozvíte víc.
Ve druhé části programu vystoupila v hudební režii Jirky Grosmana kapela Iana MacGillivraye The Ian Mac Quintet.
Swing into Christmas byl zároveň i křestem Ianova nového cédéčka
Live At Moravian Farm, které kapela natočila živě před obecenstvem v červnu 2008 na Vieznerovic farmě v Port Perry. Ian je nadaný trumpetista, zpěvák a skladatel. Jeho kvintet zahrál celou škálu skladeb – jak původních, tak převzatých. Ian zpíval a hrál svá obecenstvu již známá líbezná sóla na trubku; na piáno hrál se suverénní virtuozitou Jarl Anderson; na kytaru doprovázel Jirka Grosman, který také kapelu řídil. Na kontrabas hrála Carlie Howell a tvrdý rytmus obstaral Chris „Topher“ Stott. Podle ohlasů obecenstva lze říct, že Ian Mac Quintet má slibnou budoucnost.
Nesmíme zapomenout na půvabnou konferenciérku, zpěvačku a herečku Amy Rivard, která celý večer prováděla slovem a svým hebkým sopránem. Amy zcestovala takřka celý svět se známou revue
Celtic Woman. Vystupovala na Broadway, v londýnském West End, v Austrálii, v Brazílii, půl roku v Japonsku, zpívala kanadskou hymnu na mnoha hokejových zápasech NHL – no prostě
Swing Into Christmas je Amy povděčen za její účast. Její CD je možno objednat na adrese
www.amyrivard.com.
Myslím, že si obecenstvo přišlo skutečně na své. Sál Assembly Hall v torontské čtvrti Etobicoke byl naplněn. Těšíme se na opakování a další zpestření programu v roce 2009.
Nakonec nesmíme zapomenout ještě vřele poděkovat Erice Vieznerové za její nezištnou a obětavou pomoc a obrovský kus práce.
Veselé Vánoce a vše nejlepší do roku 2009!
(Všechna cédéčka Jirky Grosmana i nové CD Iana MacGillivraye lze objednat na webové stránce
www.georgegrosman.com.)
-
Lži a polopravdy o Romech v
Kanadě a o návštěvě ministryně Džamily Stehlíkové v
deníku Toronto Star
MUDr. Džamila Stehlíková, ministryně vlády České republiky pro lidská práva a menšiny,
přijela do Kanady na krátkou pracovní návštěvu, během níž
se ve dnech 17. - 19. 11. 2008 setkala se zde žijícími
Romy a rovněž na půdě torontského Generálního konzulátu
ČR se zástupci českých krajanů (viz snímek níže).
To, co o jejím setkání s Romy přinesla internetová verze deníku
Toronto Star, si můžete přečíst ZDE.
Článek obsahuje mnoho nepravd a tendenčně laděných
tvrzení jednostranně osočujících Českou republiku, na něž
v zápětí reagoval torontský generální konzul ČR Richard
Krpač dopisem
redakci Toronto Star.
Ministryně Stehlíková dále absolvovala též oficiální jednání v
Ottawě, kde ji kanadský ministr pro občanství a přistěhovalectví
Jason Kenney ubezpečil, že bezvízový režim pro turistické cesty
českých občanů do Kanady zůstane i nadále zachován.
Úvahy o možném obnovení víz se objevily poté, kdy čeští Romové
začali opět ve zvýšené míře žádat v Kanadě o azyl.
(Během jednoho roku od zrušení vízové povinnosti jich v Kanadě
o azyl zažádalo přes 500.) Za příčinu svého odchodu z
ČR označují projevy rasismu a porušování
lidských práv v České republice. Představitelé české vlády
ale poukazují spíše na ekonomické motivy Romů a na velkorysé podmínky,
které Kanada žadatelům o azyl poskytuje.
Poslechněte si
záznam rozhovoru
s ministryní Stehlíkovou. Rovněž nabízíme rozhovor se
členem jejího doprovodu Davidem
Vondráčkem z Odboru azylové a imigrační politiky
Ministerstva vnitra ČR o očekávané náplni jednání
delegace v Ottawě.
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ ZE SETKÁNÍ MINISTRYNĚ S KRAJANY NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
-
Letošní Octoberfest v Montrealu
se podle slov pořadatele Jana Chlumského opět vydařil
Pan Chlumský nám o krajanské veselici s večeří konané
25. 10. 2008 v horním sále Royal Canadian Legion na 5455
blv. de Maisonneuve west napsal: "Původně jsem ze skromnosti nemínil psát o našem Octoberfestu z minulého týdne nic, ale poděkovat všem našim příznivcům, kteří naši
zábavu opět a v hojném počtu tak pěkně podpořili, bych asi měl. Jak
všichni přítomní vědí, kdo nepřišel, sám sobě uškodil. Jídlo připravené Erikou
Tománkovou a naší věrnou přítelkyní Jiřinkou Noskovou bylo vynikající a kapela Spring 68 byla nucena hrát celých
šest hodin k tanci a poslechu a pouze - jak psáno na plakátku - v tom
nejlepším přestat. Hudba děkuje za poslaná piva, ve víru dění na
podiu přišla víc než vhod. Přátelská a milá atmosféra zábavy, posvěcená přítomností hezkého počtu krajanů ze Slovenska, se prolínala
celým večerem a zaručila Octoberfestu kolosální úspěch. Všem přátelům, kteří
i přes nepřízeň počasí na zábavu přišli, ze srdce děkujeme. Hezký den
všem přejí Honza s Erikou, pořadatelé."
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
Foto dodal J. Chlumský
-
Vánoční trh Sokola
Toronto s Mikulášskou nadílkou pro děti se konal v kostele sv. Václava
Asi 150 krajanů zavítalo v neděli 16. 11.
2008 do společenské haly českého římsko-katolického
kostela v Torontu, aby si nakoupili nejrůznější zboží a
pochutnali si na svíčkové, řízku či dortech a koláčích
z kuchyně Prague Fine Food. Asi tucet prodejců zde nabízel různé
zboží od potravin dovezených ze staré vlasti přes české knihy
a filmy na DVD až po uměleckou bižuterii. Zatímco rodiče malých
sokolíků prohlíželi pestrou prodejní nabídku a probírali novinky
z místní krajanské komunity, jejich potomci se věnovali výtvarnému
umění.
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
-
Od 17. listopadu/novembra 2008
mohou
Češi a Slováci cestovat do USA bez víz
Česká republika se tak spolu se Slovenskem, Maďarskem, Litvou,
Lotyšskem, Estonskem a Jižní Koreou zařadila do tzv. Visa Waiver
Program. Předběžné žádání o americké návštěvnické
vízum skončilo pro české občany v den výročí
"Sametové revoluce". Tento krok oznámil předseda vlády Mirek Topolánek po
jednání s americkým ministrem pro vnitřní bezpečnost Michaelem Chertoffem. Lidé cestující do USA
musí místo víz žádat o povolení k cestě
prostřednictvím internetového systému ESTA za předpokladu, že mají cestovní pas s biometrickými prvky. "Jedná se o důležitý milník," řekl Chertoff. Podle něj se ČR nyní dostává
na stejnou úroveň s ostatními zeměmi, jejichž občané mohou do USA cestovat bez víz již řadu let. Americký ministr zároveň ocenil tvrdou práci české vlády, která podle něj tento krok umožnila. Podle Chertoffa je důležitou součástí zrušení vízové povinnosti také výměna informací o pachatelích závažných trestných činů, což pomůže v boji proti terorismu.
Americký prezident George Bush v polovině října naznačil, že v příští vlně rozšíření amerického bezvízového programu by mohly být Polsko, Bulharsko, Rumunsko, Řecko, Malta a Kypr.
-
Ottawské velvyslanectví České
republiky má konečně nového šéfa
 Novým
velvyslancem ČR v Kanadě byl jmenován Karel Žebrakovský, který v úterý 21.
10. 2008 předal své pověřovací listiny do rukou generální guvernérky Kanady Michaelle Jean. Slavnostní ceremonie se odehrála v sídle guvernérky v Rideau Hall v Ottawě.
Ing. Karel Žebrakovský je absolventem Českého vysokého učení
technického, obor Technická kybernetika (promoval v roce 1973). Poté pracoval jako systémový programátor-analytik a dále jako vedoucí oddělení racionalizace a systemizace podniku Tranzitní plynovod Praha. Od roku 1985 působil jako
senior expert střediska mezinárodních rozvojových projektů UNIDO (rozvojová agentura OSN) při ústavu INORGA Praha a podílel se na několika národních a regionálních rozvojových projektech specializovaných rozvojových
agentur OSN. V letech 1991-1993 působil jako profesor informačních technologií na středisku CMC Čelákovice (středovevropská pobočka University of Pittsburgh). V roce 1992 na University of Pittsburgh (Pennsylvania, USA) vykonal stáž jako visiting professor. V roce 1993 nastoupil na MZV ČR Praha a byl vyslán na Stálou misi ČR při OSN v New Yorku, po návratu v roce 1998 pracoval jako ředitel odboru vnějších ekonomických vztahů a mezinárodních ekonomických organizací MZV ČR. V roce 2000 byl vyslán jako mimořádný a zplnomocněný velvyslanec na Zastupitelský úřad ČR v Tokiu, kde působil do jara 2006. Pobyt v Japonsku byl mimořádně důležitý pro jeho další výraznou profilaci ve sféře vědy
a výzkumu. Po ukončení mise v Tokiu a návratu na MZV ČR působil na MZV ČR jako poradce náměstka ministra a velvyslanec se zvláštním posláním s pověřením pro oblast vědy, výzkumu, inovací a podpory mezinárodních aktivit ČR v oblasti
technického rozvoje a znalostní ekonomiky.
-
Slavnostní "křest"
nového románu Josefa Škvoreckého Ordinary Lives se konal 5. 11.
na Torontské univerzitě
V Munkově centru Torontské univerzity se ve středu 5.
listopadu sešlo asi 80 příznivců, kolegů a obdivovatelů
česko-kanadského spisovatele, spoluzakladatele exilového knižního
nakladatelství 68 Publishers, Josefa Škvoreckého. Stalo se tak u příležitosti
vydání jeho nové knihy Ordinary Lives, kterou do angličtiny
přeložil Paul Wilson. Škvorecký v díle znovu, po téměř
desetileté autorské odmlce, oživuje své literární alter-ego, postavu
Dannyho Smiřického známou například z románu Inženýr
lidských duší.
Během programu večera, na jehož přípravě se z větší
části podílel generální konzulát ČR v Torontu, zazněly
projevy několika řečníků a byl promítnut dokumentární
film Davida Cherniacka o Josefu Škvoreckém a Zdeně Salivarové Keeper
of the Flame, v němž je mimo jiné zachycen i první návrat
manželů Škvoreckých do polistopadového Československa, jejich
emocionální setkání s příbuznými, přijetí a vyznamenání
prezidentem Václavem Havlem či návštěva Náchoda, rodného města
J. Škvoreckého, jež je současně dějištěm mnoha
jeho literárních příběhů.
Čtyřiaosmdesátiletý spisovatel, jemuž zdravotní stav nedovolil
přednést vlastní projev, po skončení oficiální části
programu usedl v předsálí a ochotně podepisoval nadšeným zájemcům
výtisky své nové knihy. Přečtěte
si též článek Josefa Čermáka na toto téma - klikněte ZDE.
OBRAZOVOU
REPORTÁŽ NALEZNETE KLIKNUTÍM NA OBRÁZEK:
Autor stránek: Jan
Rotbauer
© 2008,
2009
|
